Sazeče a vyorávače na brambory

Sazeč Liliput

Sazeč Liliput se začal vyrábět v roce 1924. K sazeči byl připojen pluh z produkce roudnické firmy Bächer. Zásobník pojmul až 40 kg brambor, které se nabíraly do výsevních kalíšků.

Vyorávač - čertovo kolo

Vyorávač se vyráběl určitě již v roce 1921, kdy byl oceněn na výstavě. V katalogu vyoravače je několik typů podle provedení MD, MB a MH. Poslední MH zřejmě značí Melichar - Hájek, jak je stroj občas označován. Koupila továrna patent nebo celou firmu??

Typ MH měl planetovou převodovku a 6 zahnutých ramen, která fungovala jako tlumič nárazů. Typy MB a MD měly ramen 8. U všech byly na na vidlicích 3 ocelové pruty. Ve francouzkm katalogu jsem našel ještě další typ s 12 vidlicemi, které ale měly jen 2 pruty. Nebylo u něj žádné speciální označení.

Hlavní přednosti tohoto stroje:

Jednou páků se dala snadno nastavit zahloubení radlice, případně ji zcela zvednou při přepravě stroje.
Sklon hrabic a tím i délku odhozu bylo možné nastavit jedním pérem.
Jako doplněk, bylo možno přidat plátěný seřaďovač, kteý odrážel a rovnal brambory do úzké řádky, při čemž z nich částečně odstraňoval hlínu.

Jako řada další strojů i vyorávače získaly ve světě řadu ocenení a na výstavách obdrželi mnoho prvních cen. Jeden z úspěchů vyorávače z roku 1921 uvádí na str. 289 ENCYKLOPEDIE STROJŮ A NÁŘADÍ:

Po 1. světové válce se u nás začal rozšiřovat potažní vyorávač brambor s rozmetacím kolem, pro který se vžil lidový název „čert“. Tyto rotační vyorávače se objevují již v druhé polovině 19. století, masivní rozšíření v našich podmínkách nastalo v 20. letech 20. století. Potažní vyorávač se skládá z nápravy se dvěma pojezdovými koly, na níž je upevněn hřídel umožňující zapřažení a převodové ozubené soukolí pohánějící rozmetací kolo za pojezdovými koly. Na nápravu a hřídel rozmetacího kola je připevněna jedna symetrická obloukovitě prohnutá velká téměř vodorovně položená radlice podorávající brambory, které poté lopatky rozmetacího kola vyhrnují z nakypřené hlíny. Zvedání rozmetacího kola umožňuje dlouhá ruční páka. Širokému rozhazování brambor zabraňují odnímatelné laťkové nebo drátěné zábrany nebo síta umístěné proti rozmetacímu kolu. Jednotlivé typy se odlišují konstrukcí rozmetacího kola. U nejstaršího Hanson – Munsterova vyorávače vybíraly brambory z řádku pevné ploché železné vidličky. Harderův vyorávač měl místo plochých vidlic vedle sebe trojici či čtveřici pružných železných prutů, které byly vedeny dřevěnými nahoře do objímky „svázanými“ hůlkami. Štefflův či Melichar – Hájkův vyorávač měl místo vodících hůlek planetové ozubené soukolí. Tento typ rotačního vyorávače ulehčoval sběr a hlavně zdvojnásobil produktivitu práce. Při ideálních podmínkách ruční sběr představoval sběr 5 – 6 arů za 10 hodin, při použití tohoto vyorávače činil tento sběr až 12 arů za 10 hodin. Zároveň však docházelo k vyšším ztrátám, které byly způsobovány hlavně poškozováním hlíz od prutů kola. K plnému využití vyorávače bylo třeba až 14 lidí, kteří sklidili cca 1,4 ha za 10 hodin. Konstrukční a typová rozmanitost vyorávačů brambor se plně projevily při soutěži, která se konala 17. – 19. září 1921 v Lípě u Havlíčkova Brodu. První místa v soutěži získaly stroje firem „Melichar – Hájek“, „Patent Šteffl“ a „Nový Ideal“. Další konstrukční vývoj spočíval v drobnějších zdokonaleních. V menších podnicích tak tyto stroje nebyly zcela využívány a hledaly se způsoby sklízení brambor do zásoby. ^[8]

Katalog pro sazeč Liliput z roku 1927

Poslední strana tohoto katalogu se odkazuje na výsledky zkoušek, které v roce 1924 prováděli na statku Státní výzkumné stanice v Táboře. Tato publikace je k nalezazení v podkladech ZDE .

Katalog pro vyorávač z roku 1933