František Melichar (*1842) - zakladatel
František Melichar se narodil 9.11.1842 do rodiny s dlouhou kovářskou tradicí. Jeho otec Jakub byl v té době kovářem v obecní kovárně v Pavlovicích. František měl dva mladší bratry, Antonína (*13.10.1847) a Augustina (*29.8.1856) a sestru Františku (*27.10.1859).
Po vyučení se kovářem, odešel František v 15 letech na vandr do světa. Po pěti letech se vrátil domů a v roce 1863 ve svých 21 letech narukoval na vojnu k dělostřelcům do Českých Budějovic. V roce 1866 se zúčastnil prusko-rakouské války v Itálii. Po návratu sloužil ve Vídni v pevnosti Arsenal. Tam se seznámil prací na obráběcích strojích, což významně poznamenalo jeho další životní dráhu.
Z vojny se vrátil v roce 1869, když si jej vyžádal otec, který tou dobou již pracoval v kovárně v Kamberku. Brzy na to se také oženil s Petronilou Bártovou, s níž se mu brzy narodily dcery Aloisie dne 24.6. 1870 a Matylda dne 5.4. 1872.
Po návratu z vojny pracoval František s otcem a oběma bratry v kovárně v Kamberku. Otec se dále věnoval kovářské práci, ale jeho synové nejen že se pustili do oprav zemědělských strojů, ale toužili je též vyrábět. Zhotovili si tedy vlastními silami primitivní soustruh a pustili se do výroby prvních strojů. Jedním z prvních výrobků byla ruční mlátička. Stroj se jim povedl, a dokonce jej František přihlásil na hospodářskou výstavu konanou v roce 1871 v Táboře. Jaké bylo překvapení, když mu bylo oznámeno, že za vystavovanou mlátičku obdržel státní vyznamenání.
V roce 1872 získal živnostenské list a převzal po otci jeho živnost. V Kamberku však nepůsobil dlouho. Na jaře 1873 zakoupil dům v Mladé Vožici, kam se přestěhoval s rodinou i mladším bratrem a prodal kovárnu v Kamberku. Druhý bratr Antonín odešel na obecní kovárnu ve Smilových Horách.
František v Mladé Vožici už ale nepracoval jako kovář. Rovnou si požádal o vydání živnosti na strojnickou výrobu. Začal opravovat stroje a vyrábět vlastní čisticí mlýnky na obilí, ruční mlátičky a kovové brány. Jak se jeho jméno rozkřiklo po kraji, práce mu rychle přibývalo. Začal tedy najímat dělníky a po čase požádal i bratra Antonína, aby s ním opět pracoval.
Potíže mu však činily peníze. Zemědělci často za stroje platili až po sezóně, když prodali úrodu. Pro výrobu bylo naopak potřeba neustále nakupovat materiál. Musel též platit dělníkům, který už tehdy u něj pracoval 17. Rozmach v jeho podnikání neměl dlouhého trvání. Po krachu na vídeňské burze v roce 1873 a následné krizi se dostal do velkých finančních potíží. Ani společné úsilí bratrů nepomohlo Františkovi a musel vyhlásil bankrot. Prodat alespoň bratrovi dům, na kterém také vázla hypotéka.
V té době se mu narodili další 2 dcery Marie (*17.7.1874) a Anna (* 11.8.1876). Na koci roku 1876 jej opustila jeho první žena Petronila. Protože nemohl zůstat sám se 4 malými dětmi, oženil se brzy s Marií Hemrovou.
Po krachu podnikání v Mladé Vožici se vydal sám do Prahy. Opustil svoji rodinu do doby, než si v Praze zařídí nějaké živobytí. Usídlil se na Strahově, kde opravoval hospodářské stroje pro Strahovský klášter. Zároveň se brzy pustil i do výroby prvních strojů, které prodával na trzích v okolí Prahy. Tam se seznámil se zápským sedlákem Janem Šestákem, pro kterého vyrobil první secí stroj. Toto setkání významně ovlivnilo jeho pozdější působení. Po krátké zastávce v Praze na Maninách, se v roce 1878 stěhuje do Brandýsa nad Labem. Mezitím se mu narodila další dcera Hermína (*14.12.1877).
V Brandýse napřed bydlel v domku č. 126 vedle brandýského mostu. Pustil se opět do oprav zemědělský strojů. Místní rolníci brzy poznali, že v něm našli šikovného řemeslníka. Protože práce rychle přibývalo, přijal první dva učně. Mezi nimi byl Vojtěch Urban, který se později stal mistrem a byl pravou rukou Františka Melichara. S lepšící se situací, začal opět s výrobou, tentokrát již secích strojů. Z počátku jen napodoboval existující stroje. Brzy je však začal i vylepšovat a u svých klientů se velmi zajímal o jejich zkušenosti s novými vylepšeními.
V roce 1879 si vypůjčil peníze a vyrazil na vyrazil do Německa, aby se přiučil v tom, jak funguje výroba. Pracoval i v továrně firmy Sack v Lipsku, která vyráběla tehdy moderní secí stroje. Po návratu jej ale postihla další rodinná tragédie. Z roce 1880 zemřela jeho dcera Marie a nedlouho na to i jeho druhá žena Marie. Nezbylo mu nic jiného než se znovu oženit. Jeho třetí ženou se stala Anna Müllerová.
Po návratu se František pustil již intenzivně do výroby secích strojů a jejich zdokonalování. Roku 1881 se přestěhoval do Pražské ulice do domku číslo 241. Ze začátku si jej pronajal, ale po již v roce 1883 si jej mohl zakoupit poté, co získal velkou zakázku od vídeňského obchodníka Friedländera na 27 secích strojů. Štěstí tentokrát stálo na straně Františka Melichara, když Rakousko-Uhersku zvýšilo cla na dovoz strojů. To podpořilo poptávku po domácích výrobcích. Počty výrobků jeho továrny rychle rostly a s tím i počty zaměstnanců. V roce 1885 již vyrobil přes 100 secích strojů. O tři roky později již téměř 500. A v roce 1891 již 850. V té době již v továrně pracovalo 120 dělníků. Dalším pozitivem bylo, že byl Brandýs napojen na železnici v roce 1884, což významně usnadnilo dopravu jak materiálu, tak i hotových výrobků.
Františkovi se dařilo nejen v pracovním, ale i v osobním životě. S manželkou Annou se mu konečně 7.3. 1884 narodil syn František, který se později stal jeho pokračovatelem. Za dva roky na to se mu narodil i druhý syn Jaroslav, který však v technické oblasti nevynikal.
V roce 1887 zakoupil 16 stavebních parcel a hned začal s výstavbou továrny. Za rok už stál první objekt. V roce 1893 byly dokončeny budovy prvního nádvoří.
Postupné zdokonalování strojů si nechal patentovat. První patent mu byl udělen v roce 1883. Po několika patentovaných dalších vylepšeních stávajících typů strojů přichází v roce 1894 se zásadní úpravou – novým typem roztahovacího lžičkového kotouče, který se dal pomocí klíče nastavit na potřebnou velikost podle vysívané plodiny. Vznikl tak jeden univerzální secí stroj Unikum, který bylo možno požívat na téměř všechny plodiny od máku po řepu nebo kukuřici. Vrchní výsev též méně poškozoval semena a byl tolerantní v případě, že se mezi osivem vyskytly nečistoty nebo kameny. Již dříve také vyřešil problém s nerovnoměrným setím v kopcovitém terénu. Tento stroj si nechal patentovat po celém vyspělém světě, kam jej také postupně vyvážel.
Aby mohl dosáhnout se svým výrobkem takového věhlasu, začal objíždět výstavy nejprve po rakouskou-uherské monargchii a později i v zahraničí. Věhlas v českých zemích mu přinesl úspěch na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891, kde vystavoval secí lžičkový stroj a kombinovaný secí stroj na řepu a umělé hnojivo. Velkou zásluhu na obchodním úspěchu v zahraničí měl i zkušený obchodník Jan Červinka, se kterým se domluvil na tom, že bude obstarávat zahraniční obchod. Jan Červinka si později vzal za ženu jeho dceru Matyldu. Na výstavách obdržely Melicharovy výrobky velké množství ocenění a medailí.
S obchodními úspěchy rostly i počty výrobků a tím potřeba dalšího rozšiřování továrny. On sám i nadále pokračoval ve vynalézání. Během svého života obdržel téměř 20 patentů. Poslední patentové přihlášky podal ještě několik měsíců před svou smrtí. Zajímavostí je, že většinu svých patentů uvedl ihned v život. O tom by se mnoha vynálezcům mohlo jen zdát.
V průběhu výstavby továrny si na sousedním pozemku postavil vilu podle návrhu architekta Václava Rošlapila.
V květnu r. 1907 navštívil továrnu tehdejší ministr obchodu Dr. Josef Fořt. Jeho zásluhou byl František Melichar oceněn řádem Františka Josefa. Zpráva o povýšení Františka Melichara do rytířského řádu byla
do Brandýsa doručena přesně v den jeho úmrtí. František Melichar zemřel 8.6. 1907. Pohřen je v rodinné
hrobce , kterou si nechal postavit nedlouho
před smrtí. Na pomníku stojí socha dělníka a dělnice se smeknutou hlavou.
Fotografie
1903 rodina
zleva: manželka Anna, František Melichar, ?, ?, dcera Hermína, její manžel prof. Václav Piťha
1905 rodina
zleva: manželka Anna, František Melichar, dcera Hermína, další dcera Aloisie nebo Matylda a zřejmě její manžel
1905 František Melichar před vilou a se synem Františkem ve vile
2020 vila
