PODKLADY

BESEDY SELSKÝCH LISTŮ

ROČ. I., ČÍS. 10, 1910, NEDĚLNÍ PŘÍLOHA „SEL. LISTŮ“ , 27.2.

přepis novinového článku

FRANTIŠEK MELICHAR

Známý výrok Napoleonův, -- že v každé torbě obyčejného vojáka jest dostatečného místa pro maršálskou hůl, -- možno i v životě mimovojenském ku porovnání použíti. Dnešní boj existenční není o mnoho lepší bojů a válek dřívější doby a neteče-li tu teplá krev zrovna potokem, nalézáme i dnes vítěze a poražené, raněné a mrtvé. Nejvyšší náš vojevůdce jenerál Osud, určí sice každému svoji posici, ale závisí pak na jednotlivci, jak posici tuto využitkuje, a dle toho pohybuje se pak rafije jeho úspěchů.

Nejpádnějším dokladem toho byla Amerika. Tam rostli milionáři jako houby po dešti a byli to ponejvíce mužové práce jen, kteří měli ale dostatečné energie, aby první neúspěchy, které se vždy a všude objeví, nepřivedly je na scestí vytknutého cíle.

Že český dělník – řemeslník, nemusí se cizozemského kolegy obávati, o tom není sporu. Český pracovník pro svou dovednost a inteligenci je všude rád viděn, ba i vážen – a právě v Americe, co kolébce všeobecného pachtění, zaujímá mnoho našinců místa velice důležitá. Jedině člověk polovičatý neuplatní se ani doma, ani v cizině.

Naše časopisy s hrdostí a pýchou zaznamenávají pak triumfy české práce za hranicemi, ale povážíme-li, jak mnoho tím ztrácíme na bilanci našeho národního jmění, tu radost taková nutí spíše ku přemýšlení jak tomu odpomoci.

O tom, že možno i doma „maršálské hole“ se dočekati, z. j. že i prostý dělník může se státi továrníkem, toho svědectví podává světová firma

FR. MELICHAR,
SPECIELNÍ TOVÁRNA NA SECÍ STROJE, ROZMETADLA A SLÉVÁRNA V BRANDÝSE N./L.

Zakladatel firmy, zvěčnělý pan František Melichar, provozoval v letech sedmdesátých strojní zámečnictví v Tejnce u Prahy, při čemž měl arciť dostatečné příležitosti seznati konstrukci různých strojů hospodářských, zdejší i cizozemské výroby. Mnohé uznával, mnohé zavrhoval a ponechávaje fantasii své volného průchodu, říkával: „Já být takovým továrníkem – ten stroj by jinak vypadal!“ To byla arci zbožná přání jen, z nichž vyrušila jej první návštěva se vzkazem: „Pane mistr, mají k nám někoho poslat, aby spravil zámek u dveří…“ Boj o kus chleba!

Nadaný pracovník musel ubíjeti podnikavého svého ducha, musel spřáteliti se s myšlenkou, že hrozny proň jsou moc vysoko, musel s naprostým klidem věnovati se správkám sporáků, - krátce: musel obírati se mechanickou denní prací, aby zítra bylo co jísti.

Avšak myšlenku nelze spoutati, byť bychom ji museli pro okamžik odpuditi. Melichar v době klidu měl ještě dostatečného času, aby vyhověl i svému zamilovanému koníčku ohledně výroby strojů hospodářských.

V tehdejší době nebyly ještě hranice říše naši obrněny poplatkem celním a hospodářské stroje hrnuly se k nám ze sousední říše kázně a bázně Boží, všemi směry. Zdejších výrobců bylo po skrovnu a i z těch věnovali se všichni ponejvíce výrobě žentourů. Mlátiček a řezaček, po nichž byla neustálá poptávka.

To vše Melichar dobře pozoroval. On nezáviděl jim čilý jich odbyt, neboť skonstruovat řezačku dle anglického modelu Bentálova, to považoval prostý strojník za pouhou kopii, nikdy ale za nějaký úspěch, aneb za kus práce, na kterouž by mohl býti hrd. Za to ale věnoval se důkladnému studiu stroje secího, který byl tenkráte ještě popelkou mezi ostatními stroji hosp. Právě u stroje secího spojeno jest strojnictví s prací zámečnickou, kdežto částky litinové jsou zde podružného rázu, a tato okolnost nutkala Melichara k tomu, by odstrčeného stroje secího se ujmul.

Nejoblíbenějším secím strojem tehdejší doby byl Sackův stroj důlkový s nahýbací výsevní skříní, jichž bylo na tisíce po Čechách umístěno. Melichar, jako mladý chasníček, brzo po vyučení vstoupil co kovářský pomocník právě do závodu Sackova v Plagvicích u Lipska, kde pilně všímal si vnitřního zařízení a strojů obráběcích. Tato jeho vnímavost nezůstala však utajenou a Melichar byl na to okamžitě propuštěn; nicméně pochytil přece tolik, co potřeboval, ostatní si doplnil.

Bohat nadáním, zkušenostmi a podnikavostí, avšak chud na pozemské statky, pustil se konečně v mrtvé saisoně do stavby prvního svého stroje secího dle vzoru Sackova. Byla to sice kopie, ale kopie zlepšené konstrukce, neboť originál měl vždy dvě spojená výsevní kolečka, která zrno do trubek vrhala, a tu stávalo se, že při svahovitém poli přelítlo zrno do vedlejší trubky aneb i mimo trubku na zem a mimo to trubky svým šikmým směrem přivodily často ucpání a ztěžovaly zdvih radliček.

Melichar však hned u prvního stroje použil pro každý jednotlivý řádek separovaný výsevní kotouč a docílil toho, že zrno bylo výhradně jen pro svůj vlastní řádek do trubky vrháno, ta pak visela volně a kolmo dolů.

Stroj tento prodán byl za hotové; nakoupen tedy materiál pro stroj druhý, kde opětně mnohé zdokonaleno a posledním číslem saisony byl stroj třetí. Pro okamžik byla další „fabrikace“ zastavena, jednak z toho důvodu, že scházely peníze na další nákup materiálu, ale hlavně také z té důležité příčiny, že Melichar vyčkával posudků praktických hospodářů, jimž prvotiny své prodal.

A právě v tomto bodu spočívá základ a počátky slávy jména Melicharova, že co konstruktér pracoval jaksi ruku v ruce s rolníkem, vyslechnul jeho mínění, rady a stesky, přizpůsobil se jim, pokud mohl, a když posudky rolníka vyzněly vesměs lichotivě, byla tu vzpruha ku další tvorbě, byť by finanční nesnáze dosti drze se hlásily.

Melicharovi byla pojednou dílnička v Tejnce úzkou a malou a vyhledav Brandýs nad Labem jako příští své působiště, přestěhoval se r. 1878 do nové dílny mezi hlavním mostem a kaplí sv. Rocha; načež r. 1883 zakoupil se již v Pražské ulici (asi 50 kroků od nynější továrny), kam s 5 dělníky a 3 učedníky se nastěhoval.

Mezitím arciť pracoval Melichar plnou parou na zdokonalení stroje. Odloživ soustavu důlkových koleček výsevních, přidržel se systému naběracích lžiček, kterýžto stroj podrobil důkladné rekonstrukci, současně však ohlašuje svůj první patent: pevné výsevní skříně pro kopce i roviny.

Po první této patentní přihlášce následovaly ostatní velice rychle za sebou, jako: zlepšení zámků radlicových pák, pérové zachycové tašky semene, výměna radličkových špiček, zdvih celého radličkového rámu pro mělkou neb hlubší setbu bez zatížení závažími, lehké pákové vedení stroje atd. atd.

Sotva byl obyčejný tento obilní secí stroj tak dalece hotov, že mohl jej Melichar s doporučením kruhům rolnictva předati, pustil se ihned do stroje řepného. Ve stroji tomto spojil rozmetání umělého hnojiva ku setbě do řádků pod semeno, čímž byla jedna z nejdůležitějších otázek tak dovedným a zdařilým způsobem rozluštěna, že stroj tento stal se tak oblíbeným a hledaným, že bylo nutno 3-4-měsíce předem jej objednati, a přece ještě mnozí zůstali bez dodávky.

Těmito docílenými úspěchy rostl i závod sám. Noví dovední dělníci byli přijímáni, různé nástroje nově pořizovány a zlepšovány a ve 4 letech, tedy v r. 1887 zakoupen již pozemek nynější továrny. Ne sice v nynější své celistvosti, ale přece jen už ve slušném výměru a ihned započato se stavbou prostranné dílny.

Mladý závod Melicharův kolísal však vzdor doloženým zdravým základům jeho a vzdor naprosté důvěře, které jeho výrobky se těšily. Nedostávalo se stále finančních prostředků, neboť Melichar byl pouze geniálním vynálezcem, ale za to špatným obchodníkem. Nedopřál podniku svému tolik času, aby se mohl zotaviti, duch jeho hnal jej ku předu a takovéto nové konstruktérské pokusy, nové modely – vše to pohltilo větší část zisku, aby zítra modely tyto byly opět odhozeny a udělaly místo pokusům novým. Jest veřejným tajemstvím v Brandýse, že před sobotní výplatou dlužilo se všude, kdo jen půjčil, anižby výše úroku brána byla na vážky.

Vrcholem kalamity této byla pak ztráta zl. 8000 – v Uhrách, kdy čilý jeden maďarský překupník vyjel si na výlet do Ameriky, zanechav Melicharovi 8000 zl. v krátkých směnkách ku lask. zaplacení. Obnos takový otřese každým závodem – a v době té houpal se nad hlavou zakladatele firmy Damoklův meč ve znamení konkursu.

Na štěstí však i tato rána byla odražena a během času i zahojena – a tu nadešel památný rok 1891, naše první jubilejní výstava.

Samo sebou se rozumí, že Melichar súčastnil se výstavy ladnou kolekcí, kterou každý rád si prohlédnul. Vystavovatel sám pojednou zmizel v pozadí stanu, usednul na bednu a na zadní straně plakátu začal rýsovati základní myšlenku budoucího stroje universálního s roztahovacími lžičkami.

Tedy bez technické kanceláře, kružidel a jiných pomůcek, na zcela primitivní cestě: v levici odpadek černého plechu, v pravici křídu, - tak vidíme pracujícího Melichara, v hluku dílny, na výstavě, v kavárně, neboť pracovnou byl mu celý svět.

Když zdraví jeho bylo valně již otřeseno a Melichar na dlouhé domlouvání lékaře odhodlal se ku návštěvě Karlových Varů, překvapilo každého, když Melichar třetí den po odjezdu objevil se opětně v dílně s novými výkresy, kteréžto doplňky prý jej na cestě do Karlových Varů napadly, tam je vypracoval a hned za tepla zpět domů přivezl. „Šprudl“ a kolonády ani nenavštívil…

Odvážná myšlenka, kterou náš vynálezce za svůj životní úkol adoptoval, nebyla zrovna jednoduchého rázu. Jednalo se o secí stroj v pravém slova smyslu: - všeobecný universální, - nezávislý na terainu půdy, bez vlivu klimatických proměn, pro každý druh osevu se hodící, mákem a řepkou počínaje, až po kukuřici a velkozrný bob, který by byl snadno k ovládání, přístupné a jednoduché konstrukce, bez výměnných koleček aneb změn v mechanismu. Měl to býti stroj nový až do posledního šroubku, kde by konkurence nemohla oproti originalitě toho nejmenšího vytknouti.

Myšlenka tato po mnohých a mnohých drahých pokusech teprve během 6 roků vykrystalizovala se v nynější Melicharův universální secí stroj s roztahovacími lžičkami, kde tyto poslední každé velikosti zrna od 1 – 17 mm délky upraviti se dají.

Tento epochální vynález Melicharův uchvátil veškeré kruhy interesentů jak doma, tak i daleko za hranicemi a to, co dříve zdálo se zbožným přáním, stalo se skutkem: Melicharův secí stroj vynutil si čilý vývoz za hranice, najmě do Německa, odkud dříve objednávány stroje do Čech.

Během času rozšířen vývoz tento na Rus a Sibiř, do Francie, Švédska a Norvéžska, Holandska, Rumunska, Bulharska, Itálie a Turecka, ba až do Alexandrie, Alžíru, Tunisu a v poslední době dokonce i do Severní a Jižní Ameriky, Číny atd.

Dne 28. Června 1907 za stlumeného zvuku parní píšťaly, ohlašující polední přestávku, vydechnul Melichar naposledy, byv čtvrt hodiny před svou smrtí vyznamenán panovníkem a sice jmenován rytířem řádu Františka Josefa s korunou.

Prostý strojník umíral tu jako továrník, dvounásobný milionář, rytíř řádu Františka Josefa, - najmě ale jako zvelebitel secího stroje, jehož výsledky podnes zjednávají českému jménu všude obdiv a nejvyšší porozumění.

Po smrti Melicharově přešel závod do rukou mladičkého posud šéfa téhož jména jako zakladatel, jakožto universálního dědice, anižby závod sám úmrtím tímto byl nějak utrpěl. Naopak – pěšinky jednou vyšlapané, tvrdnou dalšími šlépějemi, po nichž syn za otcem kráčí, výroba rok od roku stoupá a počet dělnictva i úřednictva značně musel býti rozmnožen, aby hrnoucím se zakázkám mohlo býti vyhověno.

Jako další velice důležitá novinka dnešní výroby jest ku př. rozmetadlo hnojiva s nekonečným řetězem, zlepšený americký secí stroj s ryhovanými válečky pro vrchní i spodní výsev a mnohé ještě praktické zlepšení, hlavně ale chystá závod Melicharův uplatniti methodu ruského státního rady N.A. Demčinského o nahrnování obilních řádků a docílený tím dvojnásobný výnos orné plochy, - vhodným strojem obdělávacím.

I v tomto případu pracováno bylo se strany technického průmyslu společně s Demčinským, nejlepším to ruským vědátorem nauk hospodářských, takže stroj tento, o jehož patent bylo už zadáno, slibuje předem nejpečlivější a praktické provedení, zároveň ale i pronikavé zlepšení veškeré polní kultury. Pro letošní saisonu vyhlédnuto bylo firmou Melicharovou více pokusných stanic v různých krajinách, kde pokusy tyto díti se budou ručně, vlastně pomocí pouhé okopávačky „Planet“, načež teprve přikročeno bude ku racionálnímu využitkování stroje pomocí koňské síly.

Ku článku našemu připojujeme obraz zesnulého energického zakladatele a celkový pohled na budovy závodu firmy:

FR. MELICHAR,
SPECIELNÍ TOVÁRNA NA SECÍ STROJE, ROZMETADLA A SLÉVÁRNA V BRANDÝSE N./L. Vyzbrojena je nejnovějšími a nejlepšími obráběcími stroji, zaměstnává nyní na 600 dělníků a řadu úředníků, má vlastní elektrické osvětlování, parní vytápění dílen, elektrická vytahovadla, hasičský sbor. Vlečná dráha ku stanici Brandýsské jest dávno již projektována a dojde co nejdříve svého uskutečnění. Celá plocha tovární, jak zastavená tak i nezastavená, obnáší přes 130.000 čtver. metrů a přece vzdor velikým a prostranným dílnám, které každoročně přirůstají, nelze veškeré, najmě cizozemské zakázky vyříditi, ač celková roční výroba točí se kolem 6000 secích strojů a 500 rozmetadel hnojiva s nekonečným řetězem.

První 3 kusy secích strojů, vyrobeny vlastní rukou Melichara, dočkaly se dnes slušného čísla odbytu 43.000, mimo rozmetadel hnojiva, čímž dokumentováno co nejlépe ono porovnání o maršálské holi.

Malinký domeček vpravo dole na celkovém pohledu ukazuje nám původní zámečnickou dílnu hloubavého Melichara. Zajisté pěkné srovnání s kolosálním velezávodem, jak vypadá dnes…

Další obrázek znázorňuje lžičkový kotouč, charakter to vynálezu Melicharova a poslední nám předvádí Melicharův secí stroj s roztahovacími lžičkami.

Přejeme mnohoslibnému podniku firmy Fr. Melichar v Brandýse n./Lab. plného zdaru, neboť jsme přesvědčeni, že výrobky jeho zásadně nejlepšího provedení a kvality budou stále českému svému původu ozdobou, chloubou jména českého a předmětem závisti cizozemské konkurence.

Obrazová část