PODKLADY

František Melichar

Český kovář, vynálezce, průmyslník

Rudolf Melichar

1977

OBSAH
  1. [Úvod]
  2. [Rodový a sociální původ]
  3. [Kovářská tradice rodu Melicharů]
  4. [František Melichar, vynálezce a průmyslník]
    1. [Počátky samostatného podnikání]
    2. [Podnikání v Mladé Vožici]
    3. [Přechodné působení v Praze]
    4. [Konečná etapa Františka Melichara - Brandýs n/Lab.]
    5. [Vývoj secích strojů]
    6. [Vynálezecká činnost Františka Melichara]
    7. [Počátek výroby secích strojů]
    8. [Výroba lžičkových secích strojů]
    9. [Obchodní organizace a praxe]
    10. [Domácí prodej]
    11. [Poslední léta Františka Melichara]
  5. [Závěr]
  6. [Použité prameny]

Kovářská tradice rodu Melicharů

Dříve než začneme sledovat vlastní život Františka Melichara je třeba ukázat, alespoň v přehledu na velkou kovářskou tradicí v tomto rodu.

Jak se tento rod rozrůstal, rozrůstali se i jeho členové. Ti nejprve byli venkovskými kováři, později pak strojníky a továrníky, pak i techniky a inženýry až do současnosti. Jde tedy o rod, kde „černé řemeslo“ překonalo staletí. O prvních třech Janech Melicharech, kovářích v Jetřichovích, po sobě nastupujících, jsme již mluvili.

Čtvrtý Jan Melichar, kovář v Jetřichovicích měl mimo jiné také syna Jana, v našem pořadí již pátého, který se narodil 4.8. 1774 a vyučil se též kovářem u svého otce.

Mimo toho vyučil ještě čtvrtý Jan dalšího svého syna Petra, narozeného 1.7. 1776. Ten pak také v Jetřichovicích kovařil ale i sedlačil.

Jan pátý se pak oženil s Evou Bidlasovou z Jetřichovic a měl s ní mimo jiné děti též syna Jana v pořadí již šestého, který již nepokračoval v tradici předcházejících Janů a kovářem vyučen nebyl. Skončila tedy kovářská tradice Janů Janem pátým.

Již víme, že Jan třetí měl nejen syna Jana ale i Vojtěcha. Měl však také syna Josefa narozeného 5.3. 1756, kterého též vyučil kovářem. Josef se pak přiženil do Bukové u Načeradce č.4 dne 12.11. 1782 a vzal si Barboru Vobořilovou. Zařídil si tam vlastní kovárnu, což obec uvítala, neboť v obci žádný kovář do té doby nebyl. Kovář ve vsi byla vždy pro rolníky výhoda. Josef byl prvý Melichar, který si založil a postavil vlastní kovárnu. Po Josefovi převzal kovárnu jeho syn František narozený roku 1785.

Ten pak opět předal kovárnu svému synovi Janovi narozeném roku 1811. Tento Jan jistě kovařinu také ovládal, ale pracoval jako zámečník.

Josef však vyučil ještě syna Josefa a pak z druhého manželství syna Prokopa. Ti oba působili jako kováři v Anadorfu č.11 /dnes Horní Lhota/. Prokop pak vyučil kovářem též svého syna Josefa narozeného roku 1819, i tento Josef vyučil pak svého jediného syna Antonína kovářem a kovárna tam byla až do roku 1891.

Třetí syn Jana třetího Vojtěch, kovář v Křížově jest nám již známý. Ten měl vedle Mařeny syny Jakuba a Václava, kteří oba byli kováři. Nejstarší Jakub narozený roku 1789 měl kovárnu ve Lhotce u Lovosic, kde se oženil s Alžbětou dcerou kováře Antonína Berbalka v Blažkově. U toho asi nejprve pracoval jako tovaryš. Je známo, že tento Jakub měl dvě dcery.

Nejmladší syn Vojtěcha Václav se též vyučil kovářem snad v Křížově. Kovařil pak v Louňovicích a v Osné se oženil s Kateřinou Čápovou dcerou hostinského z Osnéč.5.

V tomto přehledu zbývá ještě povědět něco o bratrech Františka Melichara Antonínovi a Augustinovi, o nichž již bylo mluveno. Antonín nejprve kovařil ve Smilových Horách, kde se oženil s Annou Novotnou ze Smilových Hor. Pak pracoval s bratry v Mladé Vožici, jak o tom ještě bude řeč. Pak se přestěhoval do Ratibořských Hor, kde si nejprve založil strojnickou dílnu, a nakonec toho zanechal a koupil si 43 hektarový statek v Ratibořských Horách. Měl celkem 12 dětí od dvou manželek. Nejstarší syn jeho Rudolf byl vyučen u otce kovářem a roku 1904 si založil strojírnu v Černovicích u Tábora, ten měl též syna Rudolfa, který absolvoval vyšší strojnickou průmyslovku.

Ten však dílnu po svém otci nepřevzal v důsledku světové hospodářské krize ve třicátých letech. Pracoval povětšinou ve strojírenském průmyslu v Brně a v Praze jako technik.

Další dva synové Antonína Alois a Antonín pracovali též jako prodejní úředníci v hospodářských strojích u různých firem.

Nejmladší syn Jakubův Augustin přešel nejprve s bratrem Františkem do Mladé Vožice, jak si dále povíme. Pak si založil strojírnu ve Voticích a tam se také oženil s Aloisií Kudrnovou, kam se vlastně přiženil. Vyráběl menší hospodářské stroje a z počátku hlavně ruční mlátičky. Jeho syn Arnošt, jako jediný syn absolvoval vyšší průmyslovou školu a převzal závod po otci, a ještě jej pak rozšířil o strojírnu v nedaleké Bystřici u Benešova, kde pak pracoval jeho syn Ivan, stejného vzdělání jako jeho otce.

Pro úplnost zahrňme do tohoto přehledu ještě potomky Františka Melichara, který měl dva syny, jak si později řekneme. A to Františka a Jaroslava. Oba pracovali v továrně svého otce. František syn měl pak také ještě dva syny. František byl strojním inženýrem. On i jeho bratr Ota pracovali v továrně u svého otce až do znárodnění.

Závěrem rodové tradice nutno dodat, že nebyli uvedeni všichni členové rodu, neboť pro značné rozvětvení rodu se dosud nepodařilo vysledovat všechny kováře Melichary v dalších liniích.

Z uvedeného přehledu jest vidět, že nejvýrazněji i nejefektivněji se a projevila nemanželská větev Mařeny Melicharové, a to její tří vnukové František, Antonín a Augustin a pak i jejich synové. O tom však šířeji budeme mluvit v následující kapitole, která bude líčit osudy nejvýznačnějšího člena rodu, kováře Františka Melichara.

<< předchozí | následujici >>