PODKLADY

František Melichar

Český kovář, vynálezce, průmyslník

Rudolf Melichar

1977

Konečná etapa Františka Melichara - Brandýs n/Lab.

V června roku 1878 vyjel z Prahy vůz tažený jedním koněm. Na voze byly skrovné svršky a skrovné zařízení dílenské i rodina Františka Melichara. Za vozem se táhla přivázána koza k vozu.

Přistěhoval se v Brandýse n.Lab. do domku č. 126 vedle brandýského mostu hned za řekou, který se údajně uvolnil tím, že majitel domku krátce před tím zemřel na tuberkolosu. Jeho finanční hotovost jen z těží stačila na zaplavení povozníkovi za převoz z Prahy do Brandýsa. Poté ještě týž den se musel vypůjčit od tamního řezníka J. Karouška 5 zlatých, aby měl aspoň na tu nejpotřebnější obživu rodiny.

Dílnu si zřídil na chodbě najatého domku. Na domek si dal svoji firmu. Začal řemeslovat zase úplně znovu jako už několikrát před tím. V začátcích pracoval sám a začátky byly velmi krušné. Vždyť musel živit sedmičlennou rodinu. A první starostí bylo vydělat aspoň na obživu rodiny. Pozemek byl umístěn na hlavní tepně spojující Brandýs se širokým venkovem. Proto hned od samého začátku se rolníci na něho obraceli se svými potřebami, hlavně s opravami hospodářských strojů. Na výrobu nových strojů peněz neměl a tak mu opravy starých strojů přišly vhod.

Rolníci mu přiváželi stroje do opravy jeden za druhým a práce měl dost. Práce začalo přibývat a proto František Melichar přibral brzo i dva učně do učení a to Vojtěcha Urbana a Františka Koňáka. Jeden Z nich byl z rodného kraje Melicharova. Vojtěch Urban se později stal mistrem a byl pravou rukou Františka Melichara při realisování jeho vynálezů.

Opravy hospodářských strojů nebyly však životním cílem Františka Melichara.

Znovu se vracel k myšlenkám vyrábět secí stroje. Na ty se chtěl soustředit, přesto, že s výrobou mlátiček získal takový úspěch. Jeho záměr vyrábět secí stroje nevznikl náhodou.

Sám vyšel z venkovského prostředí z pahorkatiny podblanické. Znal úmornou práci tamních malých a středních rolníků. Počínající mechanisace měla ulehčit práci rolníkům. Mnozí výrobci se soustřeďovali především na výrobu řezaček a mlátiček. František Melichar však chtěl jíti vlastní cestou. Jeho technické i ekonomické myšlení vidělo, že lze ulehčit práci rolníkům i odstraněním ručního setí obilí. Věděl, že ruční setí obilí je neekonomické, nedokonalé a neproduktivní a že je ve značné míře odkázáno na šikovnost sejícího rolníka.

Správně proto předpokládal, že ruční setí obilí bude postupně zcela vytlačeno a nahraženo setím strojním, i když secí stroj si teprve musí svojí oprávněnost prorážet, zvláště u malých a středních rolníků. Mimo to dobrých výrobců těchto strojů bylo tehdy v Čechách velmi poskrovnu. Věděl, že na tomto poli je ještě v mnohém půda nezoraná a že snáze bude moci proraziti a to nejen na trhu domácím ale i zahraničním.

Poznal také jak český člověk je režimem utlačován a germanisován. Sám byl z ryze české rodiny a z ryze českého kraje. Jeho vlastenecké cítění jej vedlo k tomu, aby své vlastí prospěl.

Viděl, jak ve světě vznikaly velké továrny na hospodářské stroje a jak se jejich výrobky dováží do naší vlasti. Německé a anglické firmy zaplavovaly celé Rakousko-Uhersko hospodářskými stroji. Bylo to umožněno neupravenými celními tarify, které podporovaly import zahraničních strojů. Rakouský průmysl zaostával za světovou úrovní a to především v hospodářských strojích. Zvláště secí stroje od různých domácích výrobců nebyly na výši.

Tyto všechny okolnosti vedly Františka Melichara k tomu, že plány na výrobu secích strojů ve větším rozsahu nepustil ze zřetele, i když momentálně prováděl v Brandýse jen opravy hospodářských strojů.

Nedělal to však dlouho. Jakmile se jeho hospodářská situace začala lepšit, pomalounku s rozvahou se začal připravovat na své plány. Při opravách strojů začal postupně vyrábět tehdy běžný typ secího stroje se šnekovými kolečky ve výsevní skříni. Snažil se jej také i vylepšovat. To mohl dokázat jen při neúmorné práci. Jen prací mohl si získat potřebné prostředky pro zavedení výroby secích strojů.

Opravy starých zemědělských strojů nevyžadovaly žádné velké nákupy materiálu. Tam hlavní podíl nákladů činila práce. Pří výrobě nových strojů to bylo jiné. Vznikaly větší nároky na zařízení i na provozní kapitál a nákup materiálu. Zkušenosti z Mladé Vožice jej nutily, aby předcházel možným komplikacím a potížím, aby jednal obezřetně. Proto se musel nejdříve sám na výrobu secích strojů dokonale připravit. Z vandru a z vojny poznal svět. Poznal, že průmysl se rozmáhá, gründérství - bylo na vrcholu. Viděl, že ve světě jsou velké možnosti. Jako svědomitý, kritický a dovedný dělník pochopil, že secí stroje, které dosud vyráběl vykazují pří používání v poli jisté nedostatky. Neměl v úmyslu je vyrábět dlouho. Jeho vzletný duch se také nechtěl spokojit s kusovou neb malosériovou výrobou. Tak by nemohl čelit konkurenci, zvláště zahraniční konkurenci, která náš trh zaplavovala svými výrobky. Byl si vědom, že na výrobou tehdejšího konvenčního typu secího stroje by těžko prorážel.

Cítil instinktivně, že bez zkušeností u velkých zahraničních výrobců hospodářských strojů nedosáhne potřebné výrobně-technické úrovně. Chtěl zdokonalit secí stroj nejen proto aby odstranil dosavadní nevýhody secích strojů, ale hlavně aby přinesl na trh dokonale vyrobený secí stroj. Nechtěl také provádět výrobu, jak to tehdy činili téměř všichni výrobci hospodářských strojů. To jest začali, často se skrovnými prostředky vyrábět více běžných druhů strojů současně. Tak tříštili své síly i množnosti. Ve výrobě se nedostali dál než, že vyráběly stroje kus po kuse místo, aby vyráběli třeba jen jeden druh ale ve větších sériích. Tím by výroba byla produktivnější a výrobky levnější, jak se tehdy u nás ještě nemyslelo u lidí, kteří začali od píky.

František Melichar nechtěl tyto praktiky opakovat, znalť jejích nevýhody. Chtěl výrobu provádět podle moderních ekonomičtějších zásad. Tu se nejlépe projevila velikost jeho ducha a technického talentu. On se zaměřoval pouze na jeden druh hospodářských strojů - na secí stroje. Měl tedy v hlavě jasno, věděl, co chce, ale nevěděl zcela, jak na to. Uvědomil si, že potřebuje poznat moderní výrobu hospodářských strojů, zvláště secích. U nás to tehdy nebylo možné a proto se obrátil na cizinu a to na Německo, kde už existovaly světoznámé továrny na hospodářské stroje. K tomu potřebnou znalost němčiny ovládal. Neměl však potřebné finanční prostředky. Svěřoval se se svými myšlenkami některým známým, vždyť se mu míhaly stále hlavou.

Jedním z nedalekých sousedů byl i továrník Ferdinand Janovic. Jeho syn Bedřich, ušlechtilý člověk, měl velké pochopení pro záměry Františka Melichara. Pokládal je za správné a proto mu chtěl pomoci. Přimlouval se tedy u svého otce, aby finančně umožnil Františku Melicharovi cestu do Německa. Když se Ferdinand Janovic přesvědčil o kvalitách Františka Melichara a jeho záměrech, bez záruky a bezúročně mu půjčil 1400 zlatých. Bylo zapotřebí velké vůle a velké odvahy, aby opustil rodinu a sotva se rozbíhající řemeslo a ještě k tomu se tak finančně zatížil.

František Melichar patřil mezi průkopníky, kteří nové záměry dovedli prosadit a rychle je zealisovat. Odjel na pár měsíců do Německa. Nejprve pracoval jako dělník v Halle a pak v Lipsku u světoznámé továrny na hospodářské stroje Sack. Tato firma hodně secích strojů k nám exportovala. Snažil se pochytit, kde se co dalo a nelenil ani čas, ani námahy. Získávání zkušeností se tehdy značně hlídalo a omezovalo v továrnách. Výroba byla často pokládána za průmyslové tajemství.

Nikdo nechtěl pomáhat konkurencí, natož, aby někomu sděloval své výrobní postupy a technologii. Tu je podstatný rozdíl mezi výrobou kapitalistickou a dnešní výrobu socialistickou. Socialistické podniky si nejen sdělují svojí technologii, ale předávají si i veškeré výrobní poklady. Přenášení zkušeností jednoho závodu do druhého je jedna z velkých předností výroby socialistické.

Takováto činnost v době Františka Melichara se označovala za špionáž. Prováděl tedy František Melichar v Německu průmyslovou špionáž pro své záměry. Proto si musel počínat obezřetně. Bylo to nejpravděpodobněji někdy v druhé polovině roku 1879 nebo v prvých měsících dalšího roku.

Vrátil se obohacen o poznání moderní výroby hospodářských strojů a to i secích strojů, které tehdy už vyráběla firma Sack v Lipsku ve velkém. Mohl si tedy doma vytvořit dokonalé předpoklady pro rozvoj vlastní výroby. Nic už mu v cestě za svým cílem nebránilo.

Než však mohl plné realizovat své myšlenky musel ještě pocítit krutou ránu osudu ve své rodině. František Melichar byl šťastným ve své rodině. Děti měl rád a manželku právem miloval. Proto se snažil, aby rodina měla vše, co potřebovala. Ty nejnuznější poměry v Brandýse už překonal. Na rodinu však dolehly nemoce, což on těžce nesl. Jeho tří a půl letá dcera Marie dne 4.května roku 1880 náhle zemřela na zánět mozkové blány.

Ještě bol zarmouceného otce neodzněl, když jej potkala ještě krutější rána. Dne 1.června roku 1880, čili za necelý měsíc po smrti dcery zemřela jeho manželka Marie ve věku 27 roků na tuberkulosu plic.

V rodině Melicharově se tradovalo, že nešťastná mladá manželka se nakazila v domku u Labe, Infekci mohl způsobit bývalý majitel domku, který, jak víme, zemřel na tuberkulosu. Mohla se tedy vysílená a přepracovaná manželka nakazit. Vždyť těžké začátky v Brandýse nedopřávaly rodině Melicharově plné mísy na stolu, ale naopak o bídu nebyla nouze.

Nechtěla-li matka, aby dětí hladověly sama se musela uskrovnit a nedostatečně živený organismus mohl nákaze podlehnout.

Smrt milované manželky byla pro Františka Melichara největší životní rána, která na něho dolehla. Byla to pro něho tak krutá rána, že v něm zlomila ten neskonalý optimismu a energii. Jistě nebylo divu. Krátké manželství bylo šťastné a manželky si velice vážil. Vždyť v ní měl věrnou oporu. Oddaně se starala o četnou rodinu. V jeho nejkritičtějších životních okamžicích mu vydatně pomáhala, dala mu nezištně celé věno, což třetí jeho manželka už tak bezvýhradně neučinila. Měl tedy víc důvodů, proč po celý život miloval tuto manželku ze všech nejvíce. Zdá se, že se to pak projevilo i na jeho jedině dceři, kterou mu tato manželka dala.

Zůstal už zase sám se čtyřmi malými dětmi a to v době, kdy ještě tvrdě musel obhajovat vlastní existenci. Prožíval těžké životní chvíle, které ho přiváněly na pokraj zoufalství, ba na samý kraj sebevraždy. Takové myšlenky na něho šly v slabých chvílích duševní deprese. Nebylo mu snadné po tolika těžkých životních ranách stále odolávat a klesal na mysli. Jeho citlivá duše ztrácela chuť k životu. Byl to však člověk zodpovědný. Jeho láska k dětem, jeho činorodost i velké plány přece jen překonaly duševní krizi a zase se statečně zmužil. Pracovitému člověku v kritických stresových chvílích je práce nejvydatnějším lékem. V práci se myšlenky soustřeďují jiným směrem. Odpoutávají člověka od toho, co ho nejvíce trápí a tíží. Vždyť už to bylo v době, kdy František Melichar byl na pokraji realisace moderní výroby secích strojů.

Vzchopil se tedy znovu aby rodinu i sebe vyvedl z těžké krize. Jeho rázná povaha k jednání nikdy neměla daleko. Tentokráte jednal rázně. Po smrti své prvé manželky se dokázal za dva měsíce znovu oženit. Bylo to tehdy nutné. Dokázal to však i nyní protože to bylo stejně nutné. Rychle si vyhledal novou nevěstu, která prodávala pekařské výrobky v Brandýse. Zase za dva měsíce po smrti své druhé manželky se po třetí oženil.

Zápis v matrice o tom říká toto: Dne 24/8 roku 1880 vstoupil do stavu manželského František Melichar, strojník v Brandýse n/Lab. č. 126/na mostě/ syn Jakuba Melichara ve věku 37 a půl roku - vdovec s Annou Müllerovou dcerou zemřelého Ferdinanda Müllera mlynářského stárka v Brandýse č. 18 a Marie rozené Hanlíkové z Rešanic - věk 32 roků, svobodné narozené dne 24/5 1848 ve Všenorech - Mokropse.

Byla tedy třetí jeho manželka mladší o 6 let než on sám. Anna Müllerová měla sice už na čase se vdát, ale přece jen vdát se ke čtyřem nevlastním dětem za podmínek nijak růžových, nebylo zcela jednoduché. Asi byla zvyklá pracovat, neboť musela předpokládat, že jí čeká perná práce. Její věno snad nebylo nijak velké ale asi ne také zanedbatelné. Byla asi opatrná a neměla příliš pochopení pro to, aby celé věno dala manželovi do řemesla. Snad chtěla mít pro rodinu nějakou reservu.

Sňatkem se Františku značně v rodinných starostech ulevilo. Rány osudu snáze překonával, myšlenky obracel více do budoucnosti než do minulosti. Mohl se zase oddat práci a svým plánům, takže brzo se z duševní tísně dostal. Chtěl toho mnoho dokázat a měl toho mnoho stále před sebou.

Než se však dostaneme k tovární výrobě secích strojů v Brandýse musíme si nejprve alespoň zhruba nastínit celkový dosavadní vývoj secích strojů. Je to nutné pro posouzení vynálezecké činnosti Františka Melichara.

<< předchozí | následujici >>

WEB / ARCHIV

PODKLADY

František Melichar

Český kovář, vynálezce, průmyslník

Konečná etapa Františka Melichara - Brandýs n/Lab.