PODKLADY

František Melichar

Český kovář, vynálezce, průmyslník

Rudolf Melichar

1977

Vynálezecká činnost Františka Melichara

Jak jsme již říkali začal František Melichar nejprve vyrábět secí stroje se šnekovými kolečky. Z počátku to byla pro něho výhoda, neboř celé výsevné ústrojí mohl vyrobit ve své dílně. Výsevné ústrojí na secím stroji je nejpracnější. Když však na své průzkumné cestě v Německu u Rudolfa Sacka v Lipsku poznal výrobu důlkových strojů, přešel na tuto výrobu. Ty však již začal zlepšovat svým konstruktérským talentem. Teprve později přešel na jednoduché lžičkové ústrojí a naposledy pak začal vyrábět svůj nejdůmyslnější vynález - secí ústrojí se lžičníkem s roztahovacími lžičkami. Vynálezy Františka Melichara často navazovaly jeden na druhý, čili prvý vynález byl otcem vynálezu druhého. Nejpádnějším důkazem toho jest právě secí ústrojí lžičkové.

O vynálezecké činnosti Františka Melichara máme dost podrobný přehled. Podařilo se opatřit výpis udělených patentů Františku Melicharovi z Patentového úřadu z Vídně. Bohužel nepodařilo se získat seznam všech podaných patentových přihlášek. Není tedy možno poskytnout přehled o těch vynálezech Františka Melichara, u nichž patent udělen nebyl. Při té čilé vynalézavosti Františka Melichara se mohlo přihodit i to, že podal-li patentovou přihlášku na stejný patent o něco později než jiný, pak mu patent udělen býti nemohl. Mimo to bylo by zajímavé znát důvody proč na podanou patentovou přihlášku patent udělen nebyl.

Z toho, co je nám známo dá se říci, že bylo Františku Melicharovi uděleno nejméně 20 patentů. Lze do jeho patentů zahrnout i ty patenty, u nichž byla patentová přihláška podána i v dalším roku po jeho smrti. Je ovšem též možné, že některé jeho nápady mohly být připraveny k podání přihlášky až ještě v dalším roku. Víme, že někdy technický nápad, než přivedeme do stavu bezvadné funkce si vyžádá čas i po několik roků.

Podle přehledu z Patentového úřadu z Vídně bylo možno najíti v pražském Úřadu pro vynálezy a objevy najíti jen několik úplných patentových přihlášek. To znamená, že u většiny nelze přesně zjistit, jaký technický princip daný vynález řešil a můžeme se sedy jen dohadovat, i když někde dost přesně.

Prvý patent byl udělen Františku Melicharovi dne 17.července roku 1883. Se vší pravděpodobností šlo o zdokonalení secího stroje s důlkovým secím ústrojím. Šlo patrně o zdokonalení samotného secího ústrojí. Podkladem k této konstrukci byl původní secí stroj Rudolfa Sacka v Lipsku. Heslo této přihlášky znělo - zdokonalení secích strojů.

Další přihláška byla v Patentovém úřadě ve Vídni zaregistrována dne 13.8. roku 1887 a patent byl udělen 31.3. 1888. To už byl významný vynález. Řešil zcela novou konstrukci výsevného ústrojí se lžičníkem a pevnými jednoduchými lžičkami. Lžičník sestával ze dvou plechových kotoučů mezi nimiž byly pevné lžičky vhodně tvarované aby i na svazích stroj správně sel. Tento vynález byl předchůdcem pozdějšího geniálního vynálezu. Tento secí stroj představoval nový druh secího stroje s vrchním výsevem.

Ve srovnání se stávajícími tehdy podobnými secími strojí s vrchním výse- vem, na příklad secí stroj Garrettův, měl lžičník Melicharů četné výhody. Nabírání zrna a jeho výsev byl dokonalejší. Avšak i tato konstrukce nebyla bez nedostatku. Na příkrých svazích nesela též zcela stejnoměrně. Stroj však ve srovnání s konkurenčními stroji byl v mnohém dokonalejší. Velkou předností této konstrukce bylo, že pohyblivá výsevní skříň byla nahrazena pevnou skříní. Tím odpadlo mnohdy pracné regulování výsevné skříně a obsluha stroje se stala jednodušší a pohodlnější.

Tato konstrukce stroje znamenala pro Františka Melichara zásadní změnu a obrat k rozmachu.

Již 4.2. dalšího roku byla podána nová patentová přihláška pod heslem - zlepšení na secích strojích. Patent byl udělen 1. května roku 1888. Předmětem patentu byly asi některé části secího stroje samotného. Snad se patent týkal nové konstrukce ručního vedení stroje, že stroj mohl být veden jak z předu tak i vzadu za strojem nebo se týkal zařízení umožňující snazší tažení secího stroje potahem.

Další patentová přihláška byla presentovánu ve Vídni 14.3. 1890 a patent byl udělen již 22.července téhož roku. Bylo patentováno universální řádkovací rozmetadlo umělých hnojiv kombinované s přístrojem na setí jetele. Jelikož umělá hnojiva se začala teprve používat měl tento vynález značný význam, a proto doznal rychlé rozšíření. Toto zařízení znamenalo nejen pohodlnější rozmetání umělých hnojiv, ale ekonomičtější jich využití při zvýšení sklizně. Náklad na umělá hnojiva tím poklesl. Výhodou bylo, že tímtéž zařízením se dal sítí i jetel.

Umělá hnojiva si razila cestu k širšímu použití. Proto František Melichar roku 1892 24.srpna podal další patentovou přihlášku na nový secí stroj kombinovaný s rozmetadlem na umělá hnojiva. Patent byl udělen ještě téhož roku dne 28.prosince. Konstruktér měl snahu vyřešit stroj, který by se dal použít pro setí ale také i pro rozmetání umělého hnojiva. Tak místo stroje na setí a druhého stroje na rozmetání hnojiva stačil jen jediný stroj.

Byl to opět výrazný krok ku předu. Tento stroj si však musel prorážet cestu ke svému uplatnění v širším měřítku. V důsledku ozubených převodů, které tu byly navíc, šel stroj poněkud tíže. Proto stroj vyžadoval silnější potah, zvláště kde byl terén kopcovitý.

Výhoda řádkového hnojení umělým hnojivem spočívala především v tom, že úprava botek pro semeno a botek pro umělé hnojivo byla tak seřízena, že umělé hnojivo nejprve pokrylo řádek, který se pak lehce pokryl vrstvou země a na to pak přišlo semeno, na které pak zvláštní radličky nahrnuly zemi. Následující válečky pak vše dobře stlačily.

Jelikož se umělé hnojivo nerozmetalo na široko jako tomu bylo dosud, neboť hnojivo se vpravilo přímo jen do řádku, značilo to nižší spotřebu hnojiva při vyšších výnosech.

>> seznam patentů <<

Rok 1893 a 1894 znamenal kulminační bod vynálezecké činnosti Františka Melichara. Jedna patentová přihláška byla podána 29.července 1893 a druhá 12.května 1894. Na prvou přihlášku byl patent udělen 26. března 1894 a na druhou 8. července téhož roku. Oba tyto patenty způsobily nejen radikální zlepšení secího ústrojí ale také radikální příliv zakázek.

Epochální vynález spočíval v nové konstrukci výsevného ústrojí s roztahovacím lžičníkem a tedy s roztahovacími lžičkami. Každý vynález, který je jednoduchý a při tom dokonalý překvapuje. Také tento důmyslný vynález překvapil tehdy celý svět. Založil také firmě Františka Melichara ve světě největší slávu. Bylo tedy na místě, když pak obrázek lžičníku tvořil ochrannou značku továrny či jejich výrobků.

Tento vynález byl opravdové unikum, a proto také lžičkové secí stroje z brandýské továrny nesly značku „Unikum“. Tento patent přihlásil František Melichar do všech průmyslových států světa včetně Ameriky.

V této obě získávaly oblibu v Evropě americké secí stroje, jejichž výsevné ústrojí mělo posunovací kolečka. Proto tím větší obliby získala jednoduchá konstrukce roztahovacího lžičníku českého vynálezce, která svojí důmyslností předčila konstrukci americkou.

V čem spočívaly hlavní výhody vynálezu? Největší výhoda spočívala v tom, že naběrací plocha lžiček se dala rychle měnit a to pouhým pootočením klíčem. Tím se dala snadno regulovat. Naběrací plocha lžiček podle velikostí zrna a podle potřebného množství výsevu. Tímto secím ústrojím se daly síti všechny druhy semene od máku počínaje až po boby za použití jednoho a téhož hřídele. To všechno bylo možno provést bez použití výměnných koleček.

V důsledku toho byl chod stroje o odpor ozubených koleček lehčí, jelikož celý lžičník včetně lžiček byl z plechu bylo možno vše lisovat. Jak známo lisování je rychlá výrobní metoda a vyžaduje minimum dodatečného opracování, pokud vůbec to je zapotřebí. Tím se výroba lžičníku též zlevnila.

Vhodně volená konstrukce lžiček a jejich tvar umožnilo stejnoměrný výsev semene i na svahu. Výsevné ústrojí bylo dobře přehledné a snadno přístupné. Další výhoda byla v tom, že v důsledku vrchního výsevu byla semena lehce nabírána a nebyla poškozována. Pokud se v obilí vyskytovala nějaká tvrdá tělesa nepoškozovala výsevné ústrojí a neucpávala je, jak to někdy bývá u spodního výsevu. Výhodou bylo, že se velikost naběrací plochy dala měnit i za chodu na libovolné množství výsevu.

Funkce lžičkového výsevného ústrojí jest znázorněna v továrním ceníku č.527 /viz příloha/. Na obrázku jsou vyznačeny obě krajní polohy lžičníku, Levý obrázek představuje lžičník s nejvíce vysunutými lžičkami /obr.č.102/, v této poloze lze síti zrna největší velikostí na příklad kukuřici, Pravý obrázek /č.103/ ukazuje lžičky nejméně vysunutý, t.j. pro setí nejmenších semen na příklad máku.

Na obrázku č.104 a 105 jsou naznačeny mechanismy, které posouvají lžičky ve lžičníku. Na obrázku č.106 jest vidět ruční páku, kterou se lžičky nastavují na žádanou velikost výsevu. Na obrázku č.107 jest v řezu výsevní skříň a jest znázorněno, jak lžičky nabírají ve spodu zrno a pak je vrchem vypustí do násypných otvorů a do spirálových trubek, jimiž jest semeno vedeno až k radličkám Ty brázdí v zemi rýhu, do které semeno spadne a hned se zasype.

Tento vynález byl završen k pohodlí obsluhy stroje tím, že na posledním levém lžičníku byly dvě mosazné lžičky opatřené milimetrovou stupnicí rozdělenou na 17 dílců. Podle těchto lžiček se nastavilo přesně výsevné množství odpovídající velikostí příslušného semena. Nastavení lžiček se z počátku dělo klíčem a později nasunovací ruční pákou ve směru podél výsevné skříně, tedy napříč směru jízdy.

Na počátku byly lžičky citlivější při otřesech stroje pří jízdě. Rovněž najíždění při setí na předešlé řádky pří úvrati bylo obtížnější. Tyto nevýhody však byly odstraněny a stroj se znamenitě osvědčoval. Na rozdíl od jiných strojů bylo možno převrácením jediného ozubeného kolečka seti ve špetkách. Tento detail budil velkou pozornost u zájemců, tento vynález si pak postupně vynucoval další zdokonalování stroje a také i další patenty.

František Melichar nezůstal jen na výsluní tohoto překvapivého vynálezu a jeho vynálezecká činnost plynula dále, jako plyne dravý proud v řece. Nevěděl, co je to oddech. Ještě téhož roku 1894 dne 13.října podal další patentovou přihlášku na nový způsob zavěšení a upevnění radlic u secího stroje. Zvednutím radliček se automaticky zastavila činnost secího stroje i jetelového přístroje. Patent byl udělen za necelý měsíc po podání přihlášky. Patentový úřad ve Vídni již asi poznal opodstatněnost vynálezů Františka Melichara a vyřizoval jeho patenty rychle. Právě tak rychle vyřídil vídeňský úřad další patentovou přihlášku ze dne 26.listopadu roku 1890 a patent udělil již 10. prosince téhož roku. Šlo tu o další zlepšení secího stroje, ale nelze Zjistit o jaké zlepšení se jednalo.

Další patentová přihláška byla podána již za čtvrt roku dne 19.února roku 1897 a již 12.března téhož roku byl patent udělen. Jednalo se o novou konstrukci výsevní skříně. Snad bylo u pevné skříně řešeno nové zařízení na vypouštění zbylého obílí po skončení setí.

Dne 30. dubna roku 1897 byla podána další patentová přihláška na nové rejdovací zařízení u secího stroje. Patent byl pak udělen jíž 20.května téhož roku.

Na další novotinu týkající se secího stroje byla podána patentová přihláška dne 17.ledna 1896. Bohužel nelze říci, v čem tato novinka spočívala. Patent byl udělen dne 28.března 1898.

František Melichar vynálezy jen chrlil. Ještě na jaře roku 1898 4.dubna podal patentovou přihlášku na novou konstrukci rozmetala chilského ledku. Patent byl udělen 31.května téhož roku. Avšak pár dní před tím byla podána další patentová přihláška týkající se stejného stroje.

František Melichar počal ještě na rozmetadlo umělých hnojiv poslední patentovou přihlášku 20.června roku 1901. Patent byl udělen 1.prosince.

Poslední dva patenty, které byly ještě uděleny Františku Melicharovi za jeho života se týkaly vysavače prachu a smetí. Jedna přihláška byla podána 3.března 1906 a druhá 28.dubna téhož roku. K těmto vynálezům asi dala podnět potřeba v samotné továrně. Proto také byly asi vyrobeny jen prvé kusy pro vlastní potřebu. K udělení patentu u prvé přihlášky došlo 1.srpna 1906 a u druhé dne 15.května 1908. Tento druhý patent byl jen doplňkem patentu prvého. Udělení tohoto druhého patentu se již František Melichar oficiálně nedočkal.

Konstrukce těchto vysavačů nebyla příliš šťastná a byla ještě řešena na ruční pohon. Při počínající elektrizaci se tím spíše nemohla uplatnit. A to i přesto, že v patentní spise se říká, že jde o zařízení k pohodlnému čištění koberců, nábytku od prachu a smetí. Poslední patentovou přihlášku podal František Melichar dva měsíce před svojí smrtí dne 23.dubna 1907. Bylo zde řešeno další zlepšení výsevného ústrojí, které bylo opatřeno svérázným vysouvacím zařízením. Lžičníkové kotouče se proti sobě pohybovaly na děleném hřídeli podle osy děleného hřídele a to pomocí postranní páčky.

Na rozdíl od dřívějšího rychlého vyřizování patentů trvalo nyní patentovému úřadu ve Vídni vyřízení této patentové přihlášky dva roky bez několika dní. Patent byl udělen až 1.dubna 1909 tedy skoro dva roky po smrti vynálezce. Je více než pravděpodobné, že u patentových přihlášek podaných továrnou roku 1908, byl otcem vynálezu ještě František Melichar. Patenty pak byly uděleny dalšího roku. První patent se týkal zařízení pro změnu směru otáčení secího hřídele pro vrchní neb pro spodní setí. Další patent se týkal úpravy lžičníku k zabránění nestejnoměrného setí na svahovitém terénu. Poslední patent podaný ještě roku 1908 řešil zařízení ke směně naběracího prostoru lžiček u lžičkových secích strojů. Tato konstrukce dovolovala měnit libovolně velikost naběrací plochy lžiček přímo za chodu stroje. To u jiného stroje možné nebylo.

Zdá se, že jeden z těchto patentů byl ten, který řešil František Melichar na svém léčení v Nice ve Francii, když už byl velmi vážně nemocen. Pravděpodobně tyto tři patenty byly asi posledními vynálezy Františka Melichara.

Takový vynálezce, jakým byl František Melichar nemohl za sebou nezanechat následovníky ve svém závodě. Proto tradice vynálezecké činností se v závodě udržela i po smrti velkého vynálezce a zakladatele moderního závodu. Vídeňský patentní úřad udělil do roku 1916 brandýské továrně na 10 patentů. Ty se ovšem netýkaly jen secích strojů ale i jiných zemědělských strojů, které závod postupně přibíral do svého výrobního programu. To už závod se rozrostl na víc jak dvojnásobek, takže konstrukční kancelář měla více technických mozků schopných tvůrčí konstrukční činnosti. Za života Františka Melichara toto vše vykonávala jediná jeho hlava a počtem významem předčila tento štáb konstruktérů. Nutno ještě doplnit, že František Melichar nevynalézal překotně, ani překotně nedával své vynálezy do sériové výroby, jak by se snad mohlo zdát. Nelitoval předem obětovat třeba i 20,000 Kč na různé pokusy, než dosáhl toho, co potřeboval. Každý jeho vynález dal nejprve vyzkoušet u rolníků, vyslechl jejich poznatky a úsudky. Bylo-li třeba něco doplnit neb pozměnit, vždy to neprodleně provedl. Teprve po dokonalém vyzkoušení vynálezu vynález přihlásil k patentu a zahájil sériovou výrobu. Jen tak mohl dosáhnout toho, že jeho výrobky získávaly stále více na oblibě a na dobré pověsti. Proto také vždy velmi dbal na dobrou kvalitu svých výrobků a také na jejich správnou funkci.

Závěrem vynálezecké činnosti Františka Melichar proveďme aspoň stručně přehlednou rekapitulaci této činnosti.

Vynalezl secí stroj, který v mnohých zemích byl pokládán za nejdokonalejší secí stroj toho času. Nevynalezl jenom lžičkové výsevné ústrojí, zaměřil se na celý secí stroj. Vyřešil vlastní konstrukci vedení stroje. Zjednodušil zapřažení koní do stroje, zdokonalil výsevnou skříň, zdokonalil vedení k výsevným botkám i botky, jejich zvedání. Usnadnil a zdokonalil nastavování lžiček a to i za chodu stroje. Odstranil nestejnoměrné setí na svazích, zdokonalil zavěšování a upevnění radliček, zdokonalil rejdovací zařízení atd. Každý základní dílec secího stroje podrobil pronikavému průzkumu a přemýšlení. Co se pak dalo na něm zlepšit, to také pak provedl.

Mimo to zkonstruoval nové universální řádkovací rozmetadlo umělých hnojiv kombinované s přístrojem na setí jetele. Zkonstruoval celý secí stroj spojený s rozmetadlem umělých hnojiv, též kombinovaný řeposecí stroj, který se výborně osvědčil.

Většina těchto vynálezů nalezla v praxi takové upotřebení, že samotného vynálezce přetrvala víc jak půl století, ne-li až do současnosti a to nejen v našich zemích. Není u nás druhého vynálezce v hospodářských strojích, který by se mohl pochlubit tolika vynálezy a patenty.

Proč tomu tak mohlo být? Předně vynalézavý duch ustává až jeho smrtí. U takto nadaných lidí vynalézání nemá konce. Prvý vynález bývá často počátkem série dalších vynálezů. Vynález je souhrn nových a nových podrobností. Vyřeší-li se jedna, ukáže se potřeba vyřešit další. U Františka Melichara neplatila častá skutečnost, že jeden vyřešený vynález nepodněcoval k dalším vynálezům. U něho byl právě opak pravdou. Jelikož se soustředil jen na secí stroje a ty se neuvěřitelně rychle dostaly do používání na četných místech po světě, mohl získávat rychle a v širokém měřítku poznatky z používání strojů v praxi.

To byl pro něho nepřetržitý zdroj podnětů k přemýšlení a k vynalézání. Potvrzuje se tu známý poznatek, že podniky s největší výrobou mají v raném oboru nejvíce vynálezů, protože vynálezy mohou nejrychleji a nejvydatněji zužitkovat. Tím si můžeme vysvětlit proč v secích strojích, kterých vyráběl v celém Rakousko-Uhersku nejvíce, měl také v celé této oblastí největší počet realizovaných patentů týkajících se secích strojů.

Další vzpruhou Františka Melichara nebyl zisk, jak některé teorie se domnívají, ale úspěch v podnikání. Byla to úžasná poptávka po jeho strojích a neobvykle rychlý rozmach celého jeho závodu. Také tehdejší doba byla neobyčejné vhodná pro vynálezy. Také jeho vlastenecké zanícení prospěti naší vlasti a zamezit příliv cizích strojů hrálo nemalou roli. Tyto okolnosti jej nemálo podněcovaly k dalším vynálezům, které svojí vlastní silou mohl rychle realizovat, jak jen málo vynálezců tak mohlo učinit.

Ovšem rozhodující roli ve vynálezecké činností Františka Melichara měly jeho duševní a osobní kvality. Měl dostatek technického nadání, energie a vůle. Tři základní podmínky k vynalézání. Osvojil si na tu dobu všechny potřebné znalosti v oboru. Byl dovedným a přemýšlivým člověkem. Další to základní předpoklad pro činnost vynálezeckou. Dovedl rychle rozhodovat, jednat a uskutečňovat své myšlenky a plány. Byl vytrvalý. Syntéza všech uvedených okolností tvořila hnací energii pro vynálezeckou činnost Františka Melichara. Proto také nepřestal vynalézat, ani když už měl takřka smrt na jazyku.

Závěrem této kapitoly nutno vyzdvihnout to, co pronikavě způsobilo, že František Melichar se mohl soustředit jen jedním směrem a netříštit své síly a schopností. Je obdivuhodné, že venkovský kovář nešel obvyklou cestou tehdejších výrobců zemědělských strojů, kteří vyráběli celou škálu běžných zemědělských strojů. Podkladem k takové praxi byl tehdejší poznatek, že rolníci jsou konzervativní odběratelé. Když si navyknou na jednoho dodavatele, chodí k němu pro všecko. Proto tehdejší výrobci se snažili uspokojovat své zákazníky ve větší šíři, aby nemuseli chodit ke konkurenci.

František Melichar byl především technik a pak teprve obchodník, technické myšlení u něho převládalo. Bylo mu zřejmé, že výroba může býti tím racionálnější, a tedy konkurenčně schopnější, čím se bude vyrábět větší počet strojů jednoho typu a jedné velikosti. Věděl, že jen tak lze po technologické stránce výrobu i konstrukci stroje lépe promyslet a lépe připravit.

Na tehdejší dobu to bylo myšlení neobvyklé a pokrokové. Proto nakonec mohl hluboko proniknout do výroby svých secích strojů, že dokázal průměrně každý rok získávat jeden patent od doby, kdy začal vyrábět lžičkové secí stroje. Patenty, jeho nápady, přicházely ještě několik roků po jeho smrti. Kdyby byl zavedl výrobu různorodou a ve větší šíři, nemohl by docílit takových výsledků.

<< předchozí | následujici >>

WEB / ARCHIV

PODKLADY

František Melichar

Český kovář, vynálezce, průmyslník

Vynálezecká činnost Františka Melichara