PODKLADY

František Melichar

Český kovář, vynálezce, průmyslník

Rudolf Melichar

1977

OBSAH
  1. [Úvod]
  2. [Rodový a sociální původ]
  3. [Kovářská tradice rodu Melicharů]
  4. [František Melichar, vynálezce a průmyslník]
    1. [Počátky samostatného podnikání]
    2. [Podnikání v Mladé Vožici]
    3. [Přechodné působení v Praze]
    4. [Konečná etapa Františka Melichara - Brandýs n/Lab.]
    5. [Vývoj secích strojů]
    6. [Vynálezecká činnost Františka Melichara]
    7. [Počátek výroby secích strojů]
    8. [Výroba lžičkových secích strojů]
    9. [Obchodní organizace a praxe]
    10. [Domácí prodej]
    11. [Poslední léta Františka Melichara]
  5. [Závěr]
  6. [Použité prameny]

ZÁVĚR

Nejprve přejděme letmým pohledem celý rod Melicharů jetřichovických. Jde o jednu linii hlavní a šest linií dalších, které se pak ještě rozdělují na další větve. V rodokmenu se nám objevuje celkem na 650 osob. Je to rod s mohutnou kovářskou tradicí. Dokazující jak hluboko sahaly kořeny české řemeslné dovednosti a jak se tato řemeslná dovednost šířila po naší vlasti.

Již jsme v předu citovali, že není bez zajímavosti, že právě potomci té padlé osoby, jak je zapsána v matrice Mařena Melicharová, ti z celého rodu se nejvíce proslavili a to nejen na poli hospodářském ale i v boji za osvobození naší vlasti.

Mezi těmito potomky nejvýraznější a nejvýznamnější postavou jest František Melichar, zakladatel brandýského závodu a největší vynálezce v oboru zemědělských strojů u nás.

Potvrzuje to také Československá vlastivěda č. 9 ve statí o technice na straně 100 když píše: „Neznáme od doby vynálezu Melicharova vynálezu, který by se mu významem vyrovnal. Rovněž i lžičník Melicharův se stal po zaniknutí patentu předmětem výroby téměř všech továren zdejších i cizozemských, které vyrábějí secí stroje."

František Melichar zanechal po sobě pro naše hospodářství trvalou památku a trvalou hodnotu v dobře prosperující továrně světoznámé pověstí. Továrna vyráběla unikátní patentované secí stroje chráněné po celém tehdejším průmyslovém světě. Právem to byla největší specielní továrna na secí stroje a rozmetadla v celém Rakousko-Uhersku.

To vše dokázal vytvořit český venkovský kovář za 27 let svého života. Zdravé základy závodu, zaběhaná výroba a zavedený obchod se osvědčily, když po smrti zakladatele převzal řízení závodu mladý, nezkušený syn František, nedosahující kvalit svého otce. Přesto nenastal pokles ve výrobě, ale naopak závod si udržel vzestupnou tendenci. Mladý továrník vyráběl pak 7000 kusů strojů ročně a chtěl jíti ještě výše.

Při tom měl tíživou povinnost vyplatit dědické podíly sourozencům. Potřeboval posílit finanční základnu závodu. Proto roku 1911 přeměnil firmu jednotlivce na akciovou společnost za spoluúčasti Živnobanky a pobočky Kredit Anstalt v Praze, která po osvobození roku 1913 byla přejmenována na Českou eskomtní banku.

Mladý podnikatel si přitom zajistil vedení závodu ve svých rukách. Z části se staly také akcionáři někteří jeho sourozenci. Jakmile výroba lžičkových secích strojů přestala být monopolem brandýského závodu bylo nutno výrobní program rozšířit o výrobu žacích strojů a pak ještě o další druhy zemědělských strojů.

V důsledku toho bylo třeba rozšiřovat výrobní plochy i další provozní prostory. Byla zbudována dvě nová skladiště, jedna lakýrna, rozšířena slévárna. Byly zařízeny nové hydraulické lisy, elektrická centrála s turbínou ve velkomlýně Shubertově.

Snad někdy v těchto letech navštívil závod Karel Habsburk, později poslední císař rakouský. Na tehdejší dobu to byla mimořádná událost. Panovnický rod tehdy českým továrnám zvláštní pozornosti nevěnoval.

Továrna zabírala plochu na 126.000 m2. Byla rozdělena na třicet oddělení. V dílnách pracovalo až 1000 dělníků. Slévárny tavily denně 40 tun oceli ve třech pecích. Temperované odlitky vyrábělo pět pecí. Elektrárna měla výkon 800 KVA. Mimo to však byla odebírána elektrická energie i z veřejné sítě. Nehledě ke dvěma parním strojům, které byly též k disposici.

Po rozšíření výrobního programu vyráběl závod vedle svého tradičního výrobního programu ještě žací stroje trávní i obilní, jakož i kombinované trávní a obilní, samovazače, pohrabovače, obraceče, vyorávače brambor, řezačky všech běžných typů, kruhadla na řepu, kuchyňské mycí stoly a posléze i ocelové vozy na pneumatikách, které přicházely tehdy do obliby.

Rozšíření výrobního programu dovršilo hlavně v době světové hospodář ské krize ve třicátých letech, kdy bylo velmi obtížně udržet zaměstnanost.

Docházelo tak postupně vlastně k roztříštěnosti výrobního programu, tedy k tomu, co zakladatel závodu důsledně odmítal.

Závod postupně prodělal léta dobrá i léta velmi zlá a dvě války. Na počátku dvacátých let koupil syn František Melichar světoznámou továrnu na zemědělské stroje Umrath a spol. v Praze v domnění, že pozici brandýského závodu tím posílí. Tehdejší majitel firmy byl Němec a proto se v nové Československé republice necítil dobře. Vystěhoval se do Rakouska. Na hranicích mu naši celníci zabavili mnoho stříbrných a jiných cenných věcí, které chtěl ilegálně vyvézt.

Brandýský závod byl pak přejmenován na firmu František Melichar Umrath a spol.a.s. v Brandýse n/L. Jméno Umrath tam bylo vloženo proto, že mělo mezi zemědělci dobrý zvuk. Pro brandýský závod to však nebyl šťastný tah. Závod se tím finančně zatížil a předpokládaný efekt se nedostavil.

Nové československé národní hospodářství se rychle konsolidovalo a rozvíjelo. Bylo pak pokládáno za jedno z nejstabilnějších národních hospodářství v Evropě. Proto, když roku 1923 došlo k hospodářské krizi sousední Německo, bylo tím velmi postiženo, ale naše měna zůstala pevná. Konjunktura u nás zase brzo začala stoupat a dosáhla vrcholu roku 1929.

Světová hospodářská krize závodu velmi přitížila nejen po stránce hospodářské ale i po stránce finanční. Závod měl četné finanční nesnáze, z nichž se velmi obtížně dostával.

Také nacistická šestiletá okupace výrobu zemědělských strojů v továrně velmi zabrzdila.

Po osvobození od nacistů v roku 1945 byl celý brandýský závod znárodněn. Název firmy zněl Agrostroj, závod Brandýse n/L. Závod byl tak začleněn mezi prvními do nově budovaného československého socialistického průmyslu. Dnes má název: Brandýské strojírny a slévárny. K závodu jsou ještě přiděleny další pobočné závody.

Jeho výrobní program je zcela odlišný od tradičního programu.

Výroba secích strojů byla předána Agrostroji v Roudnici. Dříve to byla firma Pracner, která již desetiletí vyráběla válečkové secí stroje. Ta však lžičkové secí stroje nevyrábí. Zdůvodňuje se to tím, že při dnešních větších rychlostech se výsevné ústrojí třese. Nový Melichar se u nás ještě nenašel, který by tuto závadu odstranil.

Brandýský závod dnes navázal na jeden z posledních dřívějších výrobních programů, na ocelové dopravní vozy na pneumatikách. Tlak se stalo, že ten program, který továrna kdysi zavedla více méně z nedostatku zakázek navodil továrně dnešní docela jinou hlavní výrobní náplň.

Roku 1975 slavil závod předčasně o tři roky stoleté trvání závodu. K tomuto výročí vydaly Brandýské strojírny a slévárny několik pěkných upomínkových prospektů nebo brožur. V nich byl přehledně vylíčen i politický vývoj v závodě. Odkazují proto na tyto brožury pro úplnost.

Tato práce se zaměřovala pouze na biografii zakladatele závodu.

Dnešní perspektiva brandýského závodu je taková, že má zajištěnu prosperitu na dlouhá desetiletí. Podnik dnes vyrábí na příklad účelové nástavby ma automobily pro odvoz odpadků, přepravu hmot, návěsy a přívěsy k automobilům a traktorům až do největších velikostí, podvozky pro kontejnery a jiné.

Zakladatel tohoto závodu český kovář František Melichar ani ve snu nemohl tušit jaký významný podnik vzejde z toho podniku, který sám za těžkých okolností založil. Závod plní své poslání v socialistické ekonomice a je významnou složkou celého socialistického československého národního hospodářství.

Zakončíme tuto biografickou práci slovy brandýského historika dr.J.V.Práška, když v roku 1924 v Tribuně popisoval exposici firmy Melichar na okresní výstavě v Brandýse n/L. a výstižně charakterizoval postavu zakladatele továrny Františka Melichara: Exposice vzbuzuje pozornost nejen počtem a bohatstvím vystavených výrobků, ale zvláště osobností svého geniálního zakladatele, jehož dlužno řadit k nejpřednějším vynálezcům a výrobcům českým.

Stále vidíme přeď sebou rázovitou postavu bodrého kovářského dělníka, z jehož gestem se do smrti nerozloučil, s ostrými rysy ve snědém obličeji. Kníry pod orlím nosem a pronikavým temným zrakem, z něhož vyzíraly duchaplná podnikavost a nezdolná energie, - pravý muž neúmorné práce, hloubavý, šťastný vynálezce, jeden z nemnohých těch typu pravého Čecha k vysokým cílům spějícího.

<< předchozí | následujici >>